„Hatueret se probudil po vydatném spánku. Z dnešního pohledu se píše rok 2134 před naším letopočtem. Jeho den začíná modlitbou ke Slunečnímu kotouči a prosbou za dobrý život jako doposud. K opasku připíná důtky a do pravice bere zahnutou hůl se sukem na konci. Kolem krku obepíná úzký, lehce zdobený nákrčník symbolizující moc jeho úřadu pracovního dozorce. Hatueret netuší, že jeho jméno bude za několik tisíc let omíláno z důvodu jeho práce. Uvědomuje si však, že činí něco co je větší než on. Proto každý den vstává s pocitem naplnění, naplnění prací, prací pro svého boha.„
Když Jeremiáš dopracovával pískovcový kvádr, psal se rok 1398 našeho letopočtu. Vzhlédl, v potu tváře, a spatřil vzrůstající katedrálu na místě, kde jeho děd ještě viděl močály. Přistoupil k němu architekt Agostino. Agostino dohlížel ve volném čase na hladký průběh práce. Byl vzdělán ve víře a svoji moudrost předával dále. Shlédnul k Jeremiášovi a zeptal se: „Co zde děláš?“ „Vydělávám si na živobytí, otče!“ zněla odpověď. Agostino se pousmál a pravil: „Podívej se na Jákoba, řekl mi, že otesává kámen, ty živíš rodinu, ale my všichni stavíme chrám.“
„Vedro a vlhko mi zničí střeva, Bobe. Jestli nechcípneme příští týden tak na jistotu ten další. Japončíci jsou děsný kurvy, podívej, jak se na nás ty děvky čumí. Chtěj nám rozpárat břicha a to taky udělaj, až dostavíme tenhle posranej most.“ Cedil skrz zuby desátník McMurray. „Už sklapni, ten žluťák si tě všiml.“ Odsekl Pvt. Bobby McMillan. „Drž hubu špíno!“ zacvrlikal lámanou angličtinou šikmooký chlapík s obuškem v ruce a s helmou se symbolem Císaře. Následovala sprcha ran do zad a do kolenou. Nic z toho ovšem nenarušilo poklidný tok nazelenalé řeky Quai a zpěv tropického ptactva v korunách stromů.
Do 113. roku po obnově přispělo Výrobní město číslo 7 zaslouženou prací, jejímž výsledkem je 513578 vyrobených tříštivých granátů značky MMG1 (Minister Mentor is the Greatest One). Na základě mimořádných výsledků je udělen Výrobnímu městu číslo 7 Řád Práce Druhé třídy.
Výsledková listina, kterou si pročítal Dozorčí výroby Noční směny, naplnila zaslouženě jeho duši pýchou. Následující rok bude ještě úspěšnější. „Práce šlechtí! Práce šlechtí! Práce šlechtí! Očekáváme budoucí život za závojem!“ ozývalo se z výrobních hal. Nadšená masa dělníků jednotně provolávala slávu Ministru Mentorovi, Světostátu, přítomnému Protektorovi a Knězi Zániku. Zrovna totiž byl oznámen Nový plán obnovy a výstavby! Všechno závisí na morálce a práci! Jednotlivec neznamená nic! Dozorčí výroby si připnul opasku elektroobušek a do pravice bere zahnutou hůl se sukem na konci. Jde usměrňovat výrobu jediným správným směrem!
Úkolem Dozorčího výroby je zaručovat normální průběh výroby, kontrolovat pracovníky a někdy, pokud si to situace žádá, použít pravomoc, která mu byla svěřena. Jedná se o Občana první kategorie, který chápe význam Výrobního města a je oddaný Protektorátu, ale především Výrobnímu Inženýrovi, pro kterého plní menší drobnosti a vedlejší úkoly pro větší dobro. Povinností dohlížitele je být přítomen na výrobních směnách a kontrolovat činnost dělníků, případně plnit úkoly Výrobního inženýra.
Úloha Dozorčího výroby není jednoduchá, ale zato je vyvážena dobrým ohodnocením a prestiží, ke které se samozřejmě váže velká zodpovědnost.
Zájemci o tuto roli se mohou registrovat a vybrat si jí ze seznamu speciálních rolí.
Článek se do této chvíle zobrazil 981 občanům.
