14.7.2015 Příběh občana 3105-0215

Příběh občana 4215-0215, vlastně 3105-0215.

Po kliknutí se obrázek zobrazí v původní velikosti.

Město bylo obrovské. 4215-0215 byl zvyklý na daleko menší, opevněná důlní městečka na kraji pustiny. Vystoupil z transportu a nemohl odtrhnout oči od obrovského náměstí, kolem kterého se tyčily vysoké betonové budovy. Probralo ho až bolestivé šťouchnutí do žeber.

„Pokračuj 0215! Čumět můžeš později.“ Voják byl netrpělivý, bál se, že bude potrestán za pozdní vyložení transportu. 4215-0215 rychle popošel do dlouhé fronty, která se táhla až k úřední budově. Před ní úředník ve starém saku s páskou na ruce vyvolával čísla.

„3102-0213!“ Nějaký občan vystoupil z řady a betonová budova ověšená vlajkami ho za malý moment pohltila.

„3102-0214!“ Menší chlapík s vyděšeným výrazem klopýtl a upadl, jak se snažil co nejrychleji dostat ke dveřím úřadu. Blízko stojící voják ho přetáhl obuškem. 3102-0214 se klopýtavě rozběhl určeným směrem. Opodál stojící důstojník v černém kabátě se zacukal smíchy. Nové maso z východu je vždycky zaskočeno civilizací.

„3105-0215!“ Nic.

„3105-0215!“ 4215-0215 se začal nervózně rozhlížet kolem sebe. Ten chudák to pořádně schytá. Najednou se mu v zorném poli objevila plynová maska vojáka.

„Ty vážně chceš dělat problémy, že?“ Hluboký zkomolený hlas znamenal všechno, jen ne dobré.

„Ne pane! Nechci!“ Rána obuškem. 4215-0215 jen postřehl elektrobodec nabitý bolestivým výbojem, než mu na zádech explodovala kakofonie bolesti.

„Tak proč už nejsi na úřadě ty chytráku?“ Syčel voják.

4215-0215 se váhavě vydal směrem ke dveřím, neslyšel totiž vyvolat své číslo. Pomohlo mu až pořádné nakopnutí. Vrazil do úředníka a upadl na záda. Šedou oblohu mu za malou chvíli zakryly dvě plynové masky a obličej důstojníka, který doposud celou situaci sledoval.

„Vrazil jsi do úředníka, občane. Noc v díře. Víš, co znamenají čísla před pomlčkou?“ Důstojníkův hlas byl stejně nebezpečný, jako jeho vzhled. Úzké oči pod černou důstojnickou čepicí vysílaly směs opovržení a pobavení.

„Nevím pane, neřekli nám to.“ Podařilo se vymáčknout 4215-0215, který sotva popadl dech.

„Tvé zařazení, občane.“ Vysvětlil důstojník stále ležícímu 4215-0215.

„Už nejsi 4215-0215, ale 3105-0215. 31 je město, 05 je oblast.“ Usmíval se důstojník.

„Abychom měli jistotu, že to nezapomeneš, tady chlapci ti to budou ještě chvíli vysvětlovat, než nad tím budeš moct do rána přemýšlet.“ Důstojník se otočil a odešel.

Těsně před tím, než dopadly první rány elektrobušků, 3105-0215 si uvědomil, že vlastně o oblasti 05 slyšel. Všechny nákladní vlaky plné substraatu a rudy ze 4215 mířily do oblasti 05.



Po kliknutí se obrázek zobrazí v původní velikosti.


Článek se do této chvíle zobrazil 908 občanům.

 

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich