21.7.2015 Příběh občana 3105-0233 z prvního rána.

Druhý příběh z vědeckého města č. 31

Po kliknutí se obrázek zobrazí v původní velikosti.

Ministr Mentor shlížel z plakátů na spící občany svým starostlivým a zároveň rozhodným výrazem.

3105-0233 nevěděl, zda ho probudila spíše siréna nebo zima. Domyslel si, že by se měl rychle obléct a připravit na cokoliv. Ostatní spolubydlící v jeho bytě smýšleli podobně. Rychle na sebe nahodit studený univerzální oblek vítězství a osobní věci dát do pořádku.

Za malou chvíli na dveře bušil voják. „Rozcvička občané!“ 3105-0233 se podíval skrz špinavé okno na temnou oblohu. Asfaltový povrch náměstí právě začínaly skrápět proudy studeného deště. 3105-0233 se otřásl a vyšel na chodbu.

Chodba byla plná ostatních spoluobčanů, kteří stáli v řadě, drkotali zimou a čekali na pokyny. Co deset metrů na židli stálo rádio. Díkybohu, nepůjdou ven, problesklo hlavou 3105-0233.

Z rádií začala hrát pochodová hudba Vítězství. Občané začali pochodovat na místě. Dlouhou chodbou se začal rozléhat unifikovaný dusot desítek bot. Najednou hudba utichla a rázný ženský hlas začal dávat pokyny. Dřep, dva, tři, deset, dvacet. Dotknout se špičkama rukou země a neohnout kolena. Znova, potřetí, podesáté. Vyskočit a dřep. Deset. Stop. Do kliku.

3105-0233 trpěl jako zvíře. Ztuhlé prochladlé svaly, nedostatečně vyživované odpornou kaší bez chuti se vzpouzely jakékoliv aktivitě a mučily 3105-0233 pronikavými výšlehy bolesti až do morku kostí. Ženský hlas rázoval dál.

3105-0233 se rozhlédl kolem sebe. Vojáci pochodovali mezi občany a občas někomu pomohli na nohy.

Konec! Začala hrát pochodová hudba a plná chodba se opět rozdusala na místě. 3105-0233 překvapivě cítil teplo, ono to skutečně pomohlo. Krom bolesti mu aspoň nebyla zima. Sláva Straně!

Siréna. Konec toho všeho. 3105-0233 se podíval otevřenými dveřmi na teplý spacák a přemýšlel, zda ještě urve chvíli spánku. Rádio však přerušilo tok jeho ideozločinných myšlenek.

„Nástup na náměstí Vítězství za 5 minut!“ zazněl zrůdně nadšený hlas hlasatelky Vítězství, následovaný hlasitou, orchestrální hudbou.

3105-0233 se podíval ven. Vypadalo to, že krom deště ještě začínalo sněžit. Proudy nažloutlého deště se mísily s čímsi šedým, co se o poznání pomaleji snášelo k zemi.

3105-0233 si uvědomil, že jeho spolubydlící, 3105-0234 se dívá stejným směrem.

„Popel kamaráde.“ Ušklíbl se. „Začala výroba!“ Pohodil hlavou k vysokým komínům na obzoru.



Po kliknutí se obrázek zobrazí v původní velikosti.


Článek se do této chvíle zobrazil 1106 občanům.

 

„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain